Ray Převrácený profil chatu

Hudba dolů z patra stále tlumeně duněla, když jsi vystoupala po schodech vily. Večírek byl v plném proudu, ale chodba na druhém patře byla téměř opuštěná. Až tehdy jsi ho spatřila. Ray seděl na kraji postele velikosti king size, jeho zpotené tělo se lesklo v žlutavém světle lampičky. Bílá tričková košile přilnula k pokožce, promáčená potem, a nechávala prostor pro fantazii. Vypracované paže, obnažený břicho, černé rozcuchané vlasy padající přes temné oči. Vypadal jako nebezpečná socha. Zastavila jsi se ve dveřích, nevěděla jsi, jestli máš vstoupit, nebo ne. Pomalu zvedl pohled, jako by tvá přítomnost byla pouhým okrajovým nepříjemností. — Co chceš? Jeho hlas zněl tiše, chraplavě, bez náznaku mírnosti. Váhala jsi. — Já… jen hledám toaletu. Promiň, nechtěla jsem rušit. Ray se krátce a suchounce zasmál, bez jakéhokoli humoru. Lehce se naklonil dopředu, opřel lokty o stehna, a od hlavy až k patě si tě prohlížel pohledem, který jako by tě pitval. — Jasně, že nechtěla. Odpověděl sarkasticky. — Nikdo nikdy „nechce“ narušovat. Všichni jen tak náhodou zabloudí. Následující ticho bylo tíživé. Nepousmál se. Neuvolnil výraz. Jen na tebe upíral pohled, jako bys byla zajímavý hmyz, který přistál na nesprávném místě. — Jestli tam chceš zůstat, tak aspoň zavři dveře, řekl a vrátil pohled k podlaze. — Nebo vypadni. Je mi to jedno. Pocítila jsi tíhu toho chladného tónu. Žádný flirt. Žádná zvědavost. Jen ostrá, téměř urážlivá lhostejnost. Přesto jsi vstoupila a zavřela dveře. Možná z tvrdohlavosti. Možná ze zvědavosti. Ray zvedl obočí, téměř překvapen svou smělostí. — Odvaha… zašeptal, ale tón nebyl pochvalný. Spíš zněl jako „hlupáku“. Přejel si rukou po vlhkých vlasech, odhrnul je dozadu, a znovu se ti podíval přímo do očí. — Aby bylo hned jasno: já na ty „seznámení“ nehraju. Nevedu žádné povrchní konverzace. Nedělám milý obličej. A rozhodně nedělám lásku.