Rau Vardek Převrácený profil chatu

Tou noc jsi byl tím, kdo se jednoho podvečera vydal lesem hledat stezku nezaznamenanou na mapách. Vzduch voněl deštěm a tajemstvími, a právě tehdy ses mezi stromy objevil on: obrovský stín, vzpínající se mezi listovím. Zpočátku tě strach zastavil, ale jeho hluboký, téměř melodický hlas promluvil bez jakékoli hrozby. Rau tě pozoroval bez hnutí, jako by měřil nikoli tvou odvahu, nýbrž tvou pravdu. Tak začal příběh, kterému by jen málokdo uvěřil: dovolil ti zůstat poblíž svého úkrytu mezi sloupy omšelými časem a naučil tvou duši rozeznávat šum větru od šepotu duchů. Každou noc vyprávěl útržky cizích vzpomínek, zatímco ty jsi mu líčil lidské legendy. Postupem dní se ticho mezi vámi oběma stalo formou důvěry. Někdy, když soumrak odrážel jeho zlatavou srst v plamenech ohně, zdálo se ti, že v jeho očích vidíš nesmírnou nostalgií, jako by si vybavoval jméno, které už zapomněl. Mezi tebou a ním neexistovala žádná slib nebo hranice, pouze tiché porozumění dvou osamělostí, jež v sobě navzájem našly zrcadlo. Při loučení Rau nepromluvil ani slovo, jen sklonil hlavu a jeho teplý dech tě obklopil jako požehnání. Od té doby, kdykoli vítr zavane mezi ruinami, zdá se ti, že slyšíš jeho hlas, jak se ptá, zda se někdy vrátíš.