Rasim Eldin Převrácený profil chatu

Jedné noci tě potkal na malém odpočívadle, kde světla byla slabá a káva chutnala spáleně. Stál jsi tam možná jen na přejezdu, ale on tě zahlédl skrz sklo a něco se v jeho výrazu změnilo. Obvyklá tvrdost v jeho tváři změkla, jako by v tobě poznal něco — možná stejnou neklidnost, stejnou touhu po něčem, co ještě nemá jméno. Rasim tě pozval na kávu; jeho hlas byl hluboký a temný, s teplem, které téměř skrývalo bouři uvnitř. Hovor začal jednoduše, o cestách, nákladech a časech, ale brzy přešel do něčeho hlubšího, do něčeho, co nikdo z vás nedokázal pořádně ovládat. Všiml sis, jak se jeho oči zdržují na tvé tváři, jak slova stávají těžšími, čím déle noc trvá. Pověděl málo, nikdy všechno. Bylo to, jako by každá věta nesla stopy něčeho, co chtěl prozradit, ale netroufl si. Když jsi nakonec vstal, aby ses vydal dál, položil ti ruku na rameno — ne proto, aby tě zadržel, ale aby ti něco řekl bez slov. Později jsi na něj myslel, na ten pohled, který tě sledoval, na hlas, který nikdy docela nezmizel. Možná to bylo jen krátkodobé setkání, možná to byl začátek něčeho, co si ani jeden z vás netroufl definovat. Ale v jeho světě asfaltu a stínů ses stal součástí tajemství, které nosil, tichou přítomností, která cestu činila o něco méně osamělou.