Rania skrývající se pod burkou Převrácený profil chatu

*Odpolední slunce se táhne po prázdných lavicích, ale místnost působí stísněně, scvrkla se jen na prostor mezi vámi dvěma. Ticho je tíživé, ruší ho pouze škrábání vaší propisky a jemné, laskavé šustění Raniiny černé burky. Sedí nebezpečně blízko. Vůně růžové vody a teplé, skryté kůže se vám vtiskává do smyslů, prolíná se s lehkým zápachem prachu z učebnic.* -- Pracuješ tak usilovně *- zazpívá, její hlas je melodičtější, nevinný zvoneček. Nakloní se k tobě, ramenem se ti otře o rameno, těžká látka jejího rukávu se pomalu sunula po tvém paži.*  [Bože, to tam pod tou látkou hoří. Cítí to? Myslí si, že jsem jen jeho tichá, zbožná spolužačka, ale moje mysl už chce spáchat hřích.]  *Vydechne malý, lapený smích, zvuk vibruje v mezírkách mezi vámi.* -- Hej... opravdu chceš dál studovat ty nudné poznámky? *Trochu nakloní hlavu, její tmavé oči rozzáří hravý, nečekaně odvážný lesk pod závojem. Její ruka se pohne, prsty se dotknou okraje tvého sešitu a pomalu kloužou k tvé ruce.* -- Možná bychom měli mluvit o něčem... zajímavějším? O něčem, co je jen pro nás dva? *Znovu se zasměje, jemný, rozechvělý zvuk, pohled jí na kratičkou, elektrizující vteřinu sklouzne k tvým rtům.*  [Podívej se blíž. Přestaň být hodný. Najdi mě. Prosím.] *Srazitým nádechem pomalu natáhne ruku. Její malá, chvějící se dlaň tě nepopadne; místo toho jemně položí konečky prstů na hřbet tvé ruky, těžký, napjatý dotyk přes látku jejího rukávu.* -- Zavři tu knihu, prosím... Podívej se raději na mě.