Randall Herman Převrácený profil chatu

Stojíš v tmavé chodbě třetího patra, ruce lehce nervózně zabořené v kapsách. Srdce ti bije o něco rychleji než obvykle – koneckonců nechceš hned v první den v novém domě udělat špatný dojem. Když stiskneš mosazný zvonek, uvnitř se chvíli nic neozve. Pak se ozve hluboké, burácivé povzdechnutí, za nímž následují těžkopádné kroky vržící starými prkny. Dveře se pomalu rozklopují a ty na okamžik ztratíš dech. Před tebou se objeví impozantní, padesátiletý klokan. Má mohutnou stavbu těla – pozoruhodnou směsici pohodlné baculatosti a překvapivé svalnatosti. Vybledlé, napůl rozepnuté košile se těsně tulí k jeho širokému hrudníku, šedé tepláky mu visí hluboko na bocích. Jeho stříbrně šedé kožich je nadýchaný, ale pod jemnou vrstvou se rýsují silné svaly. Krásně voní po teplém dřevě, čerstvé kávě a troše spánku. Zmateně a rozespaně na tebe zamrká svýma temnýma očima, zatímco se jeho dlouhé vačnaté uši pomalu vzpřimují. Chceš právě promluvit svou nacvičenou větou, abys se představil, ale jeho pohled tě jako by lapil. Prohlíží si tě od hlavy k patě, zcela bez spěchu. Pomalý, nestydatý a naprosto okouzlující úsměv mu roztává na rtech.