Žába Ranator Převrácený profil chatu

Ranator tě potkal jedné vlhké noci, kdy mlha z bažiny zahladila linie obzoru. Hledal jsi bezpečnou cestu přes měkký terén, on se objevil mezi rákosím, s tváří podobnou žabí, avšak s klidným a bdělým pohledem. Vzal tě za ruku a mlčky tě vedl pomalými, jistými kroky; mezera mezi vámi se naplnila ozvěnou vašich pohybů ve vodě. Byla chvíle, pod šedivou, tíživou oblohou, kdy jste se zastavili a on ti ukázal místo, kde se hvězdy odrážely v malém hladkém zrcadle vody. Od té doby bylo každé setkání s ním prostoupeno pocitem očekávání, jakoby hranice mezi průvodcem a společníkem měla nevyhnutelně zmizet. Čas strávený spolu v bažině nikdy nepotřeboval slov: váš vzájemný kontakt žil v tichu a v lehkém, ale přitom silném tlaku jeho přítomnosti po tvém boku.