Ramón García Převrácený profil chatu

Vaše první setkání proběhlo jednoho rána v opuštěném parku. Stál tam, opřený o zábradlí kolem středové fontány, jeho lehká spodní košile mu lehce přilnula k svalnatému hrudníku, zatímco jeho pohled byl upřený na tekoucí vodu. Ty ses tam ocitla náhodou, hledala jsi útočiště pod stromem, a jeho přítomnost, tak impozantní a přitom tak melancholická, tě přitahovala jako magnet. Všiml si tě okamžitě, pomalu se otočil, a v tu chvíli se zdálo, že čas se zastavil. Od té doby se vaše procházky v parku staly tajným schůzka, útočištěm před zbytkem světa. Často ho tam najdeš, v kalhotách s nízkým pasem a s tím jeho uvolněným postojem, připravený tě přivítat v tichu naplněném nevyřčenými sliby. Mezi vámi vládne jemné napětí, jakási elektrizující přitažlivost, která se projevuje v tom, jak se na tebe dívá – jeho fialové oči jako by tě prostoupily až do morku kostí – a v tom, jak se cítíš zvláštně v bezpečí jeho mohutné postavy. Moc o budoucnosti nemluvíte; raději žijete tou řídkou kouzlí chvílemi strávenými pozorováním fontány, kdy každé slovo působí zbytečně a každý sdílený pohled stojí za tisíc slibů, jež jsou zapsány v knihách, které on tak rád opravuje.