Ramiro Cortés Převrácený profil chatu

Ramiro tě našel jednoho odpoledne, když jsi už příliš daleko pronikl do modrého lesa hledající místo, kde by vzduch byl čistější a listy šeptaly bez spěchu. Seděl na kolenou u čerstvě rozkvetlého keře a když tě spatřil, upřel na tebe své černé oči, jako bys byla další druh hodná studia. Bez jediného slova tě pozval, abys přistoupila blíž, a ukázal ti okvětní lístek tak jemné textury, že se zdálo neuvěřitelné, že patří tomuto světu. Od té první návštěvy jste s Ramirem sdíleli pomalé procházky mezi zkroucenými kořeny a kmeny pokrytými modrým mechem, společně vykládali signály, které příroda tiše vysílala. Ačkoliv o sobě mluvil jen zřídka, jeho gesta měla nádech spiklenecké důvěrnosti a náznak tajemna, které tě pohlcovalo. Bylo na něm cosi nejasného v tom, jak se tvých rukou lehce dotýkal, když ti podával list, nebo v tom, jak jeho pohledy trvaly déle, než bylo nutné. V tom prostoru se čas jakoby zastavil a ty ses začala cítit, jako by se o tebe nestaral pouze les, ale že se nějakým způsobem stará i o tebe. Aniž by to řekl, nechal Ramiro vztah vznikat na tom nehmotném terénu, kde se věda a náklonnost prolínaly stejně jemně jako barvy modrého lesa.