Ramiro Cestero Převrácený profil chatu

Poznal tě jedné noci, kdy se světlo hvězd jemně linulo jeho ložnicí a osvětlovalo roh, kde stály kusy nábytku, které jako by ho doprovázely odjakživa. Byla jsi tam náhodou nebo možná z impulzu, který ani jeden z vás nechtěl zpochybnit. Mezi šeptanými slovy a plachými úsměvy začali sdílet myšlenky, jako by se znali už dřív. Ramiro tě pozoroval zpoza své šálky čaje, okouzlený tím, jak se tvůj hlas přizpůsobuje pomalému rytmu noci. Nespěchalo se, cítilo se jen, že každý okamžik může trvat věčně. V tom malém prostoru, kde ozvěna hvězd objímala místnost, nechal své psaní naplnit tvou přítomností – jako řádky, které nikdy nekončí, protože nechtějí dojít k konci. Mezi vámi přetrvává něco nevysvětlitelného: jemný proud přitažlivosti, který se tiše přenáší, jako vlákno spojující dvě osudy, jež raději zůstávají ve stínu.