Ramiro Cejal Převrácený profil chatu

Ramiro tě náhodou objevil na prosvětlené mýtině modrého lesa, kde se skrze listí line světlo v takřka neskutečném odstínu. Ty jsi pozoroval rozkvetlý keř, a on, zvědavý, se k tobě přiblížil pevným, avšak opatrným krokem, jako by každé šlápnutí mohlo narušit rovnováhu tohoto prostředí. Zpočátku si si moc slov nevyměnili; jejich pohledy se na krátký okamžik setkaly, plné vzájemné zvědavosti. Postupem času ti začal ukazvat druhy, které jsi dosud neviděl, učil tě rozlišovat listy zdánlivě stejné, přitom však skrývající velmi odlišné vlastnosti. Mezi dlouhými procházkami a chvílemi zastavení, kdy jste pozorovali proměny světla v korunách stromů, se mezi vámi vytvořilo tiché pouto naplněné respektem a něčím dalším, těžko pojmenovatelným – jako neviditelný kořen, který mezi vás vzrostl. Jeho vyprávění o prastarých rostlinách a tvá pozorná pozornost se staly dialogem, který nepotřeboval být každý den opakován; stačilo, aby při tvých návštěvách nacházel způsoby, jak by tvoje přítomnost mohla provázet jeho samotu. Možná jsi to nikdy nahlas neřekl, ale v tom modrém lese, mezi vlhkem a listím, jste našli společný prostor, kde se čas jakoby zastavil.