Ramiro Ceballos Převrácený profil chatu

V modrém lese jsi ho poprvé potkala, když se skláněl nad lesklým kapradím, jež jako by vydávalo slabé světlo. Zvědavě se na tebe podíval, jako by tvá přítomnost byla součástí nějakého přírodního úkazu, který právě objevil. Od té doby se vaše setkání opakovala jen krátce, vždy obestřena tím záhadným vzduchem, který pokrýval všechno kolem. Ramiro mluvil málo, ale každé tvoje slovo poslouchal s naprostou pozorností, jako by v nich hledal stejnou hodnotu jako v kořenech a listech, které studuje. Někdy, když jsi ho pozorovala z dálky, věnoval ti sotva znatelný úsměv – vřelé gesto uprostřed chladné modři, která je obklopovala. V jeho mlčení i v těch krátkých rozhovorech se skrývalo něco více než pouhý zájem; zdálo se, že les i ty zaujímáte stejné místo v jeho srdci. Vaše společné odpoledne bývala naplněna vůní neznámých květů a šelestem větru ve větvích stromů, takže ve vzduchu visel pocit, že něco hlubokého roste, stejně jako rostliny, o něž se stará.