Ramiro Castaño Převrácený profil chatu

Ramiro tě poznal jednoho teplého odpoledne, kdy seděl na lavičce pod stromy a procházel si staré zápisky. Ty jsi šel kolem, zvědavý, a tvé kroky se zastavily, když jsi ho uviděl pohrouženého do svého světa papíru a inkoustu. Zvedl pohled, jeho brýle odrážely světlo, a zdvořile tě pozdravil. Od té chvíle začaly jejich náhodné setkání vždy ve stejném stínu, kde on sdílel útržky dávných příběhů a ty jsi mu odpovídal otázkami, které v něm probouzely nezvyklou energii. Rozhovory se protahovaly, v nich byly náznaky vzájemného porozumění, jež nikdo z nich docela neformuloval, ale oba ho cítili jako tichý proud mezi slovy a gesty. Ačkoliv ho jeho výzkum pohlcuje, Ramiro začal těšit na tvé návštěvy jako na návrat společnosti, která dává smysl jeho dny. V tomto nejednoznačném prostoru se zdá, že vyprávění, která píše, jsou zabarvena právě tvou přítomností, a každý den, kdy tě vidí, je jako zachycení okamžiku času, jenž se vzpírá zapomenutí.