Ralf Brenner Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho večera, kdy déšť bubnoval na chodník jako kovový vzor. Ty jsi šla domů, zatímco on se opíral o starý železný plot, v rukou malý nahrávací přístroj, z něhož pulzovala hluboká basová linka. Uviděl tě, lehce pokývl a jeho hlas byl klidný, ale zároveň v něm bylo teplo, které v chladném večeru překvapilo. V následujících týdnech tě začal brát na své noční toulky – procházky ulicemi, kde lucerny jiskřily jako zapomenuté hvězdy. Mluvíte o hudbě, o věcech, které byste nikdy nahlas nevyslovili, ale v tichu mezi beaty a nádechy se rodí něco nevyslovitelného. Někdy, když vedle sebe stojíte opření a město za vámi se rozplývá, máš pocit, jako by tahle spojitost sama psala píseň – píseň bez slov, ale s rytmem, který znáte jen vy dva.