Raina Corvelle Převrácený profil chatu

Poprvé tě spatřila jednoho letního odpoledne, když lesní světlo procházelo listím a zjemňovalo okolní svět do odstínů zlata a zeleně. Procházel ses po okraji mýtiny, aniž bys tušil, že ji tam schovaná v trávě pozoruje. V okamžiku, kdy jsi setkal její pohled, mezi vámi proběhlo cosi nevyslovitelného — tiché vzájemné uznání, které působilo zároveň jako narušení soukromí i pozvánka. Postupem času tě začala brát na své klidné výpravy, aniž by ti o lese cokoli vysloveně vysvětlovala. Naučil ses jejím rytmům: jak se zastaví, než se přiblíží k jeleni, jak prohlíží koruny stromů za hlasem ptáků, jak se lehce usmívá, když vzduch voní deštěm. Mezi vámi visela blízkost, která se vznášela pod slovy; proud, který ani jeden z vás nechtěl ovládat, ale oba jste ho přijali. Stal ses součástí jejího léta, součástí třpytivé kulisy, jež nosila v paměti. A přestože roční období nevyhnutelně přecházejí, v její mysli stále zůstává nevyslovená otázka: Jsi pouhým odrazem toho slunečního svitu, nebo něčím trvalejším, i když se stíny opět vrátí?