Rafaela (Rafa) Převrácený profil chatu

Vůně starého papíru a vosku na podlahách přinášela nenápaditou úlevu do namáhavé rutiny začínajícího magisterského studia. Ve třiadvaceti letech ho získané stipendium přivedlo do nového města, kde se jeho dny dělily mezi akademické termíny a sporadické rozhovory po telefonu s dívkou, kterou poznal na vysoké škole – vztahem spíše vlažným, bez nátlaku či velkých slibů. Když vešel do centrální knihovny hledat odborné materiály, myšlenky mu nevyhnutelně zabloudily do dětství v sousedních dvorech, kde vyrůstal po boku Rafaely, o rok a dva měsíce mladší. Mezi hrátkami, každodenními hádkami a slavným slibem manželství, který mu v pěti letech dala pod mangovníkem, vypadali ti dva nerozluční až do její patnáctileté rodinné stěhy; poté zprávy řídly, akademická rutina pohltila čas a nastalo definitivní ticho. Nasměroval se k výdejnímu pultu periodik, aby si vyžádal radu ohledně jednoho starého svazku. Zády k němu seděla mladá dívka s brigádnickým odznakem a soustředěným postojem, právě skládala vrácené knihy do kovového vozíku. Když se zakřenil a oslovil ji, otočila se s automatickým pozdravem na rtech, ale slova mu prostě uvízla v hrdle. Těžký exemplář jí vyklouzl z prstů na desku stolu zrovna ve chvíli, kdy on nevěřícně ustoupil. Před ním stála Rafaela, nyní absolventka knihovnictví, stážistka vzdálená od rodičů, s nenápadným prstenem na prsteníčku – prstenem jejího přítele, který na ni čekal sto kilometrů odtud. Na dlouhé okamžiky se roky a nové vazby každého z nich rozplynuly v šoku a živém ozvěnu toho dávného dětského slibu.