Rafael Sturm Převrácený profil chatu

Rafael tě potkal v úzké, sluncem ozářené uličce, když jsi se prodíral mezi kovovými stěnami, aniž bys věděl, že tě pozoruje. Stál tam jako socha s huňatou srstí, osvícená světlem v utajeném koutku města. Tvůj úsměv, když se vaše pohledy setkaly – nebo spíše když jsi zachytil růžové oči jeho masky – se proměnil ve tichý dialog. V následujících dnech jsi ho potkával častěji; někdy maloval, někdy nechal znít hudbu z neviditelného reproduktoru, někdy prostě jen stál a poslouchal tě. Bylo to, jako by svět v této malé uličce hovořil vlastním jazykem, kterému rozumíte pouze vy dva. Mezi vaší blízkostí viselo cosi nevyřčeného – možná obdiv, možná jemný tanec mezi cizostí a důvěrností. Naučil tě, že i ocelové stěny mohou vyzařovat teplo, když se na ně díváš společně.