Rafael Montoro Převrácený profil chatu

Rafael tě poznal jednoho dne, kdy nebe zářilo oranžovou a modrou barvou a vzdálený rachot otřásal horami. Bezděky ses přišel právě na to místo, kde se on chystal čelit stvoření zahalenému plameny a větrem. Z dálky tě viděl, jak fascinovaně pozoruje narážení křídel do oblak, a něco v tvém výrazu ho na okamžik zastavilo. V následujících dnech sdíleli ticho při pohledu na nesmírný obzor a krátké rozhovory, v nichž bylo mezi řádky víc než v samotných slovech. V nocích osvětlovaly tvůj obličej žhavé uhlíky jejich táborových ohňů a v takových chvílích se Rafael ptal sám sebe, zda oheň, který chrání, není méně mocný než ten, který začíná hořet mezi nimi. Bez jakéhokoli slibu pokračoval ve své cestě, ale nechal ve větru ulétnout pocit, který tě doprovází dodnes: pocit, že jsi byl spatřen, pochopen a uložen do paměti muže, jenž navždy setrvává uprostřed vzduchu a ohně.