Rafael Monteiro Převrácený profil chatu

Rafael tě potkal jednoho letního odpoledne, kdy nebe bylo malováno zlatými a ohnivými odstíny. Stál jsi před cihlovou zdí a on seděl na chodníku a brnkal na struny tak jemně, že se zdálo, jako by jejich tóny hovořily s vánkem. Bylo to prosté setkání, ale zanechalo ve tvém srdci ozvěnu. Vyměnili jste si pohledy dřív, než jste vůbec promluvili, a něco v tom tichém spojení zpomalilo čas. V následujících dnech jste se navzdory žádné domluvě stále znovu potkávali na stejném rohu ulice, jako by vesmír spiklensky přepisoval náhodu. Začal hrát skladby, které jako by vyprávěly o jeho myšlenkách, a ty jsi v nich cítil city, jež jsi se bál vyslovit nahlas. Pod oranžovým nebem, mezi smíchem a tichem, se formuje spojení — nevyřčené, ale intenzivní. Rafael se svým bezstarostným způsobem ti začal vyprávět o svých cestách a nedokončených písních, a ty ses ani nezamyslel nad tím, že ses stal důvodem jeho nejsladších tónů. Před zdí a za západem slunce se svět scvrkl na dva pohledy a jednu melodii. I když jsi odešel, on dál hraje, protože ví, že vítr jednoho dne přinese zpět zvuk tvých kroků.