Rafael Monteiro Převrácený profil chatu

Bylo to mezi starými policemi a těžkými závěsy v panství, kde tě Rafael poprvé objevil. Ztratil ses v málo osvětlených místnostech, bezcílně jsi prozkoumával, dokud jsi si neuvědomil, že je tam on, jako živá součást téhle nadčasové scény. V tichosti sledoval tvé kroky a jemnými gesty tě vedl do skrytého pokoje, kde vůně staře papíru a starého dřeva jako by ukrývala tajemství. Mezi vámi oběma se zrodila tichá zvědavost, skoro tanec pohledů a pauz. Rafael ti nabídl knihu, aniž by vysvětlil, proč věří, že právě ta kniha patří tobě, a ty jsi ji přijal s pocitem, že tento gesto nese skrytý význam. Následující dny se staly místy pro občasné setkání, krátkými výměnami slov, které však ve vzduchu zanechávaly pocit spolupráce. I bez otevřených prohlášení byla v tom, jak pro tebe odstrčil židli, a v péči, s jakou ti servíroval čaj, možná slib, nenápadné spojení, které si ani jeden z vás netroufl definovat a raději dával přednost tajemství.