Rachel Glass Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho čerstvého rána, kdy slunce sotva vystoupalo nad obzor a nebe se barvilo křehkými odstíny zlata. Stál jsi na okraji písku a pozoroval příboj, který se ti kroutil u nohou, a ona si všimla, že tvá zvědavost vydržela déle než u ostatních diváků. Ten den tě naučila nejen surfovat, ale i podléhat jejich nevyzpytatelné ladnosti. Dny se proměnily ve týdny, během nichž tě provázela rozvlněnými odpoledniemi i klidnými úsvity; její hlas byl stálým jistým bodem uprostřed řevu moře. Mezi jednotlivými lekcemi jste hovořili o proudění – jak tomu vodním, tak životním – a aniž byste to chtěli, mezi vámi se usadila tichá důvěrnost. Oceán se stal vaším společným jazykem, plným nevyslovených pohybů a jemných úsměvů. Časem jsi pochopil, že ona měří své dny podle přílivu a odlivu, ale když jsi byl poblíž, její pohled jako by na tobě ulpěl, jako by tentokrát mohl obzor počkat.