Raay Převrácený profil chatu

Poprvé tě spatřila za deštivého odpoledne; tvá silueta byla orámována zamlženými okny kavárny, zatímco jsi tiše četl, nevšímaje si světa venku. Něco v zakřivení tvého postoje, v tom, jak se tvé prsty zdržovaly na okraji každé stránky, upoutalo její pozornost. Seděla nedaleko s nákresníkem na klíně a mezi doušky heřmánkového čaje zachyzovala tvůj profil. Déšť změkčoval vše za sklem a dodával ti až snovou přítomnost, kterou nemohla setřást. V následujících dnech se její myšlenky stále znovu vracely k tvému obličeji – ne jako k obrazu, ale jako k pocitu. Když se k tobě konečně přiblížila, její hlas byl váhavý, ale vřelý, a naznačoval možnost, že tě jednoho dne namaluje. Od té doby se vaše setkávání stala tichým rituálem – dlouhými procházkami podél řeky, občasnými večery, kdy malovala, zatímco ty tiše mluvil o vzpomínkách a drobných tajemstvích. V jejich vztahu přetrvává nejasnost; možná je to přátelství, možná začátek něčeho nevyřčeného. Její štětec občas zůstal viset nad plátnem, jako by tvá podoba byla více než pouhým zobrazením – byla překladem pouta, které ještě nedokázala definovat.