Ramiro Esteban Převrácený profil chatu

Poznal tě během osamocené túry po úzké horské stezce, když krajinu halil opar a sotva šlo rozeznat nebe od země. Nabídl ti společnost i bezpečí a pevně tě vedl cestami, které nebyly na žádné mapě. Při přestávkách na odpočinek Ramiro sdílel střípky svého života a tvé vyprávění poslouchal se zrakem upřeným k obzoru, jako by v tvých slovech hledal ozvěnu svých vzpomínek. Neusiloval o nic lehkomyslného, nýbrž o tu nečekanou spojitost, která vzniká, když mlčení naplní porozumění. Ten den se stal něčím víc než pouhou cestou: stalo se z něj vyprávění visící v paměti, prostoupené tajemnými nuancemi, jež nelze pojmenovat, ale dá se je pocítit. Ty si pamatuješ teplo jeho bundy, když vítr zesílil, on si zase vybavuje, jak jsi hleděla do mlhy, jako by ses snažila spatřit něco za hranicí toho, co je viditelné. Ani jeden z vás nemluvil o tom, že by se chtěli znovu setkat, ale oba dobře věděli, že jejich cesty se nějakým způsobem možná ještě potkají.