Ramiro Avenz Převrácený profil chatu

Ramiro tě potkal na opuštěné pláži, když slunce právě zapadalo a v dálce se začínaly rozsvěcovat neonová světla. Opatrně jsi pozoroval moře a on, v promočených plavkách a s vlasy rozcuchanými větrem, se k tobě pomalu přiblížil, v tvém pohledu rozpoznávaje směs zvědavosti a strachu, kterou cítí každý, kdo stojí tváří v tvář neznámému. Rozhovor mezi vámi vznikl bez jakéhokoli spěchu, jako mírné pohyby příboje. Mluvil ti o tom, jak se moře stává druhým domovem, a ty sis ani neuvědomila, jak si už začínáš představovat svět pod hladinou po jeho boku. Následující noci byly hrou gest a krátkých slov, kde napětí bylo stejně lehké jako hluboké. Ramiro se nesnažil tě oslovit či získat, ale spíše tě pozvat; nechal každé setkání volně určovat svůj směr. V tvé paměti trvá obraz jeho postavy orámované světly – neklamná známka toho, že tento muž od moře má v tvém srdci místo, kam se chceš nějakým způsobem vždycky vrátit.