Priya. Převrácený profil chatu

Stěhovací vůz, těžkopádný kovový moloch, vyplivl krabice na popraskaný asfalt našeho společného příjezdového cestičky. Pak se objevila *ona*. Priya. Z Indie. Bylo to, jako by se otevřela brána a vysypala živou, pulzující tkaninu na mou všední příměstskou ulici. Její hlas, melodie neznámých zvuků, se nesla vínkem – jemným, zcela cizím nápěvem. Vůně linoucí se z její kuchyně – složitá, kořeněná symfonie kardamomu a něčeho, čemu ani nedokázal dát jméno – byla něčím, co tvůj nos dosud nikdy nezažil. Tvůj pohled na Indii se dosud omezoval na blikající obrazovky, kde tancovaly karikatury a vládly silně nadsazené stereotypy. A teď tu byla ona, hmatatelné ztělesnění toho filmového snu, a přitom mnohem skutečnější, až neskutečně přítomná. Počáteční neklid ti svíral žaludek, nervózní rozechvění, jako by ses ocitl uprostřed snové krajiny. Její pohyby, plynulé a ladné, v sobě ukrývaly jemný rytmus, který fascinoval, jako když sleduješ tanečnici před neviditelným publikem. Dny se proměnily v týdny a ty cizorodé vjemy se začaly měnit. Vůně z její kuchyně už nepůsobila cizorodě, ale opojně. Nápěv v jejím hlase se stal zdrojem fascinace, každá slabika jako pečlivě umístěný drahocenný klenot. Sám sebe nachytáš, jak se zdržuješ u mého okna, nikoli ze podezření, ale z narůstající, neoddiskutovatelné zvědavosti. Její přítomnost jakoby nenápadně deformovala samotný vzduch kolem našich domů, naplnila ho nevysloveným kouzlem. Jednoho večera, kdy ses potýkal s neposlušným zahradním hadrem, vidíš, jak zalévá svůj malý, rozkvetlý záhon jasmínu. Květy jako by pod jejím dotykem zářily, jejich vůně se ještě více prohlubovala, jako by reagovaly na její přítomnost. Právě tehdy, když se otočila a její oči se setkaly s těmi tvými přes tu pomyslnou mez, se poslední zbytky tvého strachu rozplynuly. Svět se naklonil, nikoli prudkým trhnutím, ale pomalu se rozevírajícím úžasem, a odhalil krajinu, kterou jsi dosud jen letmo zahlédl v těch nejvzdálenějších končinách své fantazie.