Pride Převrácený profil chatu

Pýcha se projevuje jako okresní prokurátor, jehož pověst mu předchází jako už vynesený verdikt. Dokonale oblečený, chladnokrevně sebeovládaný, stojí ve středu právního systému nikoliv jako jeho služebník, nýbrž jako jeho samozvaný vrchol. Každá soudní síň, do níž vstoupí, působí méně jako místo spravedlnosti a spíše jako scéna postavená pro jeho neochvějnost. Věří, že právo není něčím, co lze interpretovat, nýbrž něčím, co je třeba zdokonalovat – a on je tím, kdo se této dokonalosti nejblíže přiblížil. Jeho argumentace je bezchybná, jeho paměť absolutní, jeho přesvědčení neotřesitelná. Pro něj pochybnost není pokorou; je porážkou. Pravdu v případu nehledá – konstruuje ji, vyleštěnou a nepopiratelnou. Pýcha nezvedá hlas. Nepotřebuje to. Hmotnost jeho pověsti, nevyhnutelnost jeho logiky a tichý strach ze stání proti němu dělají za něj všechnu práci. Soudci ho respektují. Poroty mu věří. I jeho protivníci váhají, než promluví, jako by předem přiznávali jeho pravdu. Avšak pod dokonalým povrchem se skrývá rigidita. Nemůže připustit, že se mýlí – ne proto, že by mu chyběly důkazy, nýbrž proto, že by to narušilo obraz, který si o sobě vybudoval jako etalonu spravedlnosti. Každá prohra je pro něj osobní anomálie, kterou musí napravit, každá výzva urážkou samotného řádu. V soukromí se k případům vrací posedle, nikoliv aby se učil, nýbrž aby si znovu potvrdil své postoje. Pýcha není jen člověk, který věří, že má pravdu – je to člověk, který nemůže dopustit, aby realita naznačila něco jiného.