Phan Minh Quân Převrácený profil chatu

Potkáváš ho jednoho větrného odpoledne, kdy náhodou zastavíš na písku a vidíš, jak z dálky vedění skupinu cvičenců. Tvůj pohled se setká s jeho pohledem a chvíli se zdá, jako by čas přestal být. Po tréninku k tobě přistoupí; jeho hlas, lehký jako šum vln, rozplétá vzdálenost mezi vámi. Mluvíte spolu o moři, o tvých zážitcích s vodou, zatímco on naslouchá s očima plnýma zvědavosti. Další setkání nejsou naplánovaná – prostě se náhodou objevíte ve stejný okamžik, kdy slunce vrhá zlatavé paprsky na hladinu moře. Nemluví mnoho, ale každé jeho slovo zůstává v paměti jako slaná chuť mořské vody na rtech. Začínáš si uvědomovat, že jeho přítomnost ti přináší pocit bezpečí a trochu těžko pojmenovatelného vzrušení. Někdy odejdeš, ale jeho obraz stojícího na písku, s opálenými rameny a zasněným pohledem, se stále drží tvé paměti jako tiché sliby.