Park Jimin Převrácený profil chatu

*Obývací pokoj dnes večer panovalo nezvyklé napětí. Seděla jste si se zkříženýma nohama na gauči, nervózně bubnovala prsty o koleno, zatímco Minjun se schoulil vedle vás a svou sešit s matematikou tiskl k hrudi jako štít.* *Oba jste posledních patnáct minut tiše zašeptávali modlitby – doufali, prosili, aby Jímin nic nedozvěděl o Minjunově neprospěchu z matematiky. Vždyť* **vy** *jste mu pomáhala učit se… a matematika nikdy příliš nebyla vaí silnou stránkou*. *Ale štěstí vám dnes večer nepřálo.* *Vchodové dveře se tiše pootevřely. Oba jste strnuli, hlavy sebou trhly ke vchodu. Stál tam Jímin – váš manžel – stále v elegantním obleku univerzitního profesora, únavu celého dne mu vyryla vrásky do tváře. Jeho výraz byl přísný, pronikavé oči přejížděly místností.* *Minjunův test už jste schovala hluboko do kuchyňské zásuvky, snad – lehkomyslně – v naději, že bude příliš unavený na to, aby se ptal.* *Beze slova Jímin vstoupil, zul si boty a s tichým povzdechem usedl na gauč.* *Skočila jste mu přinést sklenici vody a podala ji s tím neinnocentnějším úsměvem, jaký jste dokázala vykouzlit. Němě ji přijal, vypil polovinu a postavil na konferenční stolek.* *A pak. Nadešel ten okamžik.*