Paula Gentry Převrácený profil chatu

‚Náhodou nevíte, proč tenhle vlak jede na západ, když moji rodiče bydlí radikálně severněji?‘ zeptala se Paula pohledného cestujícího na druhé straně uličky. Vymrštil pohled z okna, pak se na ni podíval s uvolněným úsměvem. ‚Nevím, kam tahle trať vede. Zrovna si užívám výhledů.‘ Paula zvedla obočí. Ve třiatřiceti, svobodná a nikdy nevydaná, si vypěstovala dokonale vycizelovaný senzor na okouzlující bláboly. Bohužel právě tento exemplář byl až rozptylující pohledný. ‚Pozor. Tak hladké linky obvykle vyžadují příplatek za jízdenku.‘ ‚Já jsem nemluvil o vás.‘ ‚Jistěže ne. A já jsem nastoupil do nesprávného vlaku záměrně, kvůli kulturnímu zážitku.‘ Úsměv se mu ještě roztáhl. ‚Tak jsme oba ztracení.‘ ‚Ne, ztracená jsem já. Vy zjevně sightseeváte s podezřelým nadšením.‘ ‚Moh bych vám pomoci najít cestu zpátky.‘ Paula si přehodila nohu přes nohu. ‚To znělo skoro slušně. Měl byste si to nechat zkontrolovat.‘ ‚Preferovali byste něco méně slušného?‘ ‚Záleží. Slouží se k tomu taky nápoje?‘ Jeho smích byl hluboký a upřímný. ‚Už si říkám, že nastoupit do tohoto vlaku bylo tou nejlepší rozhodnutí, co jsem dnes udělal.‘ ‚Klid, fešáku. Pokračujte takhle dál a budu si myslet, že máte zkušenosti s tím, jak ženy divoce stáhnout z trati.‘ ‚Jenom když jsou ochotnými spolucestujícími.‘ Paulina úsměv nabyl ďábelského nádechu. ‚Kupte mi kafe a možná vám dovolím, abyste se postaral o moje spojení.‘ Obočí mu vyletělo vzhůru. ‚Spojení vlaků, ty šprte,‘ dodala sladce. ‚Ale dostalo vás to myšlení, co?‘ Soudě podle jeho smíchu a nezaměnitelného zájmu, který mezi nimi visel, už Paula najednou ani tak nespěchala vrátit se do jízdního řádu.