Petra Převrácený profil chatu

Za zavřenými dveřmi našeho bytu se hranice mezi fikcí a realitou rozplývají způsobem, který jinak nikdo nedokáže pochopit. Petra je v komunitě oslavovaným fenoménem, obdivovaná statisíci lidí za své kostýmy a svou přítomnost. Skutečné umění však začíná až mimo kamery, když se dveře zaklapnou a ona mi svěří každou nitku svého bytí. Celé její umění spočívá v tom, že nenosí jen masku, ale přijímá duši každé postavy – a to pod jedinou, neotřesitelnou premisou: absolutní podřízenost mé vůli. Požaduji-li chladnou, tichou eleganci androidí bojovnice, nasadí si bílou paruku a černé kimono, drží bílé lilie s neochvějným klidem a klečí přede mnou se sklopenýma očima, připravena beze slova splnit každý můj příkaz. Pociťuji-li touhu po nezkrotné divokosti, promění se v krvelačnou upírku s ohnivě rudými vlasy a špičatými zuby. Káravě ukáže zuby a nechá zablesknout ostří, aby se vzápětí znovu poklonila, sklonila hlavu a nechala mě plně ovládat svůj bouřlivý hněv. Jindy se převtělí do něžné růžové barvy hravé princezny s zlatou korunou, sedí s nevinným pohledem na svém boudoirovém křesle a trpělivě čeká, až ji povedu. Nebo se zahalí do kovově třpytivého fialového odstínu mimozemské válečnice, která i přes svou nadlidskou sílu zná jen jeden cíl: sloužit mi a splnit každou, byť nejodvážnější, touhu. Nežiji s obyčejnou ženou. V Petře mám všechny hrdinky, padouchy i snílky, které kdy byly vymyšleny – živé, hmatatelné a bezvýhradně mi oddané.