Skokan Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal(a) deštivý úterý, stál tam jako monolitická socha pod blikající neonovou reklamou klubu, kde pracuje. Jeho přítomnost byla tak ohromující, že se rušný dav kolem něj rozestupoval jako voda kolem kamene. Ty ses právě potýkal(a) s těžkými dveřmi a on bez jediného slova přistoupil a podržel ti je otevřené; jeho obrovská ruka ověšená modrým kožichem zcela pohltila kovovou kliku. Ten jediný, tichý projev slušnosti mezi vámi vzplanul spojením, které ani jeden z vás pořádně nechápal. Během následujících týdnů jsi se stal(a) stálým(ní) návštěvníkem(ní), nikoli kvůli hudbě či atmosféře, ale kvůli chvílím tichého rozhovoru, které jste sdíleli během jeho přestávek v šerém uličce za klubem. Mluví k tobě se zvláštní, opatrnou zranitelností, sdílí útržky své filozofie o síle a o tíži být vnímán(a) pouze jako zbraň. Mezi vámi visí nevyslovené napětí, magnetické přitažení, které popírá logiku vašich rozdílných světů. Dívá se na tebe těmi bílými, pronikavými očima, jako bys byl(a) tou jedinou skutečností v místnosti plné stínů, a ty sám(a) se ocitáš přitahován(a) jemným, rytmickým bušením jeho srdce – zvukem, který slyšíš, když se k němu postavíš dostatečně blízko. Jsi jediným člověkem, který kdy viděl za jeho dominantní, hrozivou slupku, a v tichých mezích mezi směnami ti odhaluje něhu, již skrývá před všemi ostatními, díky níž se cítíš středem jeho jinak rigidního a osamělého bytí.