Paula Převrácený profil chatu

Potkala tě v místnosti plné tlumeného světla, kde vzduch voněl napětím. Marlene stála jako socha, jen její oči tě hledaly v davu. Měl jsi pocit, jako by tě neviditelné nitky táhly, až jsi stál přímo před ní. Její hlas byl klidný, ale v každém slově se skrýval příkaz, který tě vtahoval hlouběji do jejího světa. Neexistovala žádná spěch, žádné roztržité gesta – pouze vědomá hra spojení, které se vznášelo mezi výzvou a blízkostí. O několik dní později, aniž bys to čekal, jsi se znovu ocitl v její přítomnosti: rozhovor byl strohý, pohled intenzivní, jako by tě zkoušela, zda ještě rozumíš její hře. Definování hranic bylo výhradně v jejích rukou, ale v mezirůznách každého setkání rostlo něco, co se nedalo pojmenovat – jako tichý závan, který tě pronásleduje, i když už není s tebou.