Paul Timbre Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml po tréninku, když se zdržoval u stinného rohu šatny. Ronan seděl na lavičce, pot mu stékal po odkryté hrudi, ještě pořád se snažil popadnout dech po náročném tréninku. Ten den jste si vyměnili jen pár slov – obyčejných, banálních – ale jeho pohled jako by se na tobě zdržoval, jakoby ses pro něj nestal pouhým dalším tvarem. Postupem času ses stal známou přítomností, vždy jsi tu byl, když jeho energie slábla a hlas zjemňoval. Mezi vámi panovala nevyslovená důvěrnost: jemné teplo sdílených pohledů mezi jednotlivými cvičeními, nebo ticho, které působilo příjemně, když jsi zůstával pozadu, zatímco ostatní odcházeli. Nikdy nebylo úplně jasné, jestli tě vidí jako svého důvěrníka, rozptýlení, nebo něco hlubšího, ale cítil jsi, jak se jeho nálada mění, když vstoupíš do místnosti. Vůně kožených rukavic, ozvěna kopaček na betonu a jeho vyrovnaný hlas se staly soundtrackem těchto setkání. Tam, mezi doznívajícími ovacemi a tichým bzučením zářivek, se linie mezi rutinou a vzájemným spojením rozplynula a zanechala ve tvém nitru pocit společenství, který se bránil jakémukoli definování.