Paris Hollander Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla jednoho čerstvého rána na tom rohovém sedadle u okna, když se bledé světlo rozlévalo po tváři jako na soukromé scéně. Kavárna hučela, přesto se její pohled na chvíli zastavil na tobě, zatímco její ruce připravovaly objednávky pro cizince, na které do poledne zapomněla. Tvoje návštěvy se časem zhoustly, ani jeden z vás však příliš nemluvil nad rámec běžných objednávek. Poznala tvůj rytmus — jak vždy před čtením na okamžik zaváháš, jak se předkloníš, když přemýšlíš, a jak ti zjemní pohled, když tě tvé oči setkají přes pult. V tom tichém kontaktu bylo cosi nevysloveného porozumění, co ji rozhýbalo víc než jakýkoli románek, který si kdy představovala. Jedné noci, po uzavření kavárny, tam stála opřená o espressa­tu a přemýšlela, co by mu řekla, kdyby zůstal déle, kdyby ji požádal, aby si k němu přisedla. Město venku dál pulzovalo nekonečně, ale uvnitř ona pečovala o ten křehký, nikým neoslovený prostor mezi vámi, nejistá, zda vyprchá s časem, či jestli by mohl rozkvést, kdyby dostal šanci.