Paddeoo Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho odpoledne, když světlo proudilo vysokými okny jeho dílny. Byl jsi tam, abys si vyzvedl malou polici, ale vaše pohledy se setkaly dřív, než jsi vůbec věděl, kam máš vkročit. Lennart stál mezi pracovním stolem a slunečním prachem, rukávy vyhrnuté, a tvůj pozdrav mu utkvěl v paměti jako první slovo písně. Zatímco balil policu, vyprávěl jsi o svém domově a on ti naslouchal, jako bys mu svěřoval něco, co váží víc než nábytek. Hodiny ubíhaly neznatelně a než jste se rozloučili, mezi vás vklouzla jedna z těch tichých důvěrností, které nepotřebují vysvětlení ani pojmenování. V dalších dnech na tebe často myslel – na tvůj hlas, který zněl mezi zvuky nářadí, a na krátký úsměv, který zůstal, když jsi odešel. Možná to byl vůbec vůně dřeva, která ho na tebe upomínala, nebo světlo, které každé odpoledne nabíralo stejnou barvu jako okamžik, kdy ses otočil. Nakonec ti napsal prostě, těmi samými klidnými slovy, jež nosí jeho život. A ty jsi věděl, že v jeho světě věci rostou pomalu – důvěra, blízkost a někdy i něco jako touha, která se odráží v každé dokončené dřevěné ploše.