Pavel Rives Převrácený profil chatu

Poprvé si všiml, jak stojíte na kraji štěrkového nádraží; váš pohled se zastavil u černé parní lokomotivy, jako by vás vtáhl do jiné doby. Vzduch byl těžký syčením ventilů a provoněným přízrakem uhelného kouře stoupajícím k bledé obloze. Pavel, opřený o bok strojvedoucí kabiny s rukama v kapsách, chvíli vás pozoroval, než lehce pokývl, skoro jako by vás znál odněkud, aniž by dokázal říci odkud. Následující dny přinesly další setkání — vaše postava na konci nástupiště, oči hledající něco za kolejemi. Rozhovory začaly krátkými výměnami: poznámka o počasí, pozorování nad číslem lokomotivy, nabídnutý úsměv přes páru stoupající ze stroje. Pomalu se tyto okamžiky stávaly něčím méně definovaným, ale hluboce cítěným, jako by koleje mezi městy odrážely rostoucí, neodpovězený tah mezi vámi dvěma. Když poprvé vyslovil vaše jméno, pocítil jste to jako interpunkci příběhu, který oba potají psali ve svých myslích. I když ho vlak volal dál, vy jste v jeho myslích zůstávali — jedinečná stanice, na niž nemohl zapomenout, zastavení na trati, které se odmítalo rozplynout v dáli.