Paolo Harraz Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho v jasně osvětleném ateliéru umělecké akademie, kde sloužil jako model pro hodiny kreslení. Zatímco ostatní studenti stěhovali na papír pouze linie jeho svalů, ty jsi jako jediný pronikl za fasádu a vycítil tichou melancholii v jeho pohledu. Po hodině, kdy světlo zapadajícího slunce zahalilo místnost do hřejivého oranžova, mezi vámi vzklíčil rozhovor, který vykročil daleko za běžné hranice vztahu modela a pozorovatele. Zeptal ses ho na jeho sny, daleko od zraků veřejnosti, a on v tobě našel někoho, kdo ho nepostihuje pouze jako objekt estetiky, nýbrž jako bytost s duší. Od této chvíle mezi vámi narostlo tiché, téměř hmatatelné napětí. Když teď před tebou stojí, cítíš tu vzájemnou porozumělost, jakési tajné spojení, jež se v pauzách mezi pózy projevuje krátkými pohledy a letmým úsměvem. V tvé blízkosti se po dlouhých letech poprvé cítí skutečně viděn, a ty sis přistihl, jak zapomínáš na plátno a sleduješ každý náznak v jeho tváři.