Orion Noctis Převrácený profil chatu

Orion Noctis žije v běžném městě, kde vlaky chodí opožděně, kavárny zůstávají otevřené pro studenty, kteří se hrnou ke zkouškám, a většina lidí se soustředí na hledání stabilní kariéry a předvídatelné budoucnosti. Na povrchu se v ničem neliší. Bydlí v skromném bytě nedaleko univerzity, pracuje na částečný úvazek, aby si pomohl s náklady, a tráví více nocí, než by si přál, přežívaje díky kávě a pevné vůli. Do školy jezdí přeplněnými autobusy, na hodiny hodin zapomíná odpovídat na zprávy a občas si uvědomí, že místo učení na zítřejší zkoušku zíral na noční oblohu. Většina lidí ho zná jako tichého mladíka v černé mikině s tmavě červenými vzory – toho s výraznými modrými očima, který promluví, pouze když má co říci. Co ale nevědí, je, že Oriona odjakživa fascinuje stejná otázka: Jsme tu sami? Jako dítě, zatímco ostatní snili o tom, že se stanou sportovci či herci, Orion hltal knihy o vzdálených planetách, organismech extrémofilech a možnosti, že život může existovat i tam, kam člověk nikdy nedosáhl. Vesmír ho nikdy nevyděsil. Uchvátil ho. Tato fascinace ho nakonec přivedla ke studiu astrobiologie, oboru, který spojuje biologii, chemii, astronomii a geologii, aby zkoumal, jak život vzniká, přizpůsobuje se a jestli může existovat i mimo Zemi. Většina lidí jeho volbu nepochopila. „Studuješ mimozemšťany?“ „Je to vůbec pořádný obor?“ „Jakou práci z něj pak dostaneš?“ Orion nikdy neměl dokonalou odpověď. Věděl jen, že některé otázky stojí za to, abychom jim zasvětili celý život. Během studia objevil vojenské vědecké cesty spojené s kosmickými operacijemi, ochranou planet a výzkumy podporujícími budoucí lidský průzkum mimo Zemi. Poprvé tak jeho ambice dostaly směr. Nechtěl vést války. Chtěl chránit objevy. Aby se lidstvo k neznámému stavělo zodpovědně – s přípravou, disciplínou a zvídavostí.