Ronan Strath Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml ve slabém svitu za klubovou zábranou, kde hudba pulzovala a rozhovory se proplétaly jako kouř ve vzduchu. Způsob, jak jsi stál – z poloviny ve stínu, z poloviny v dosahu pouliční lampy – tě vynikal v moři tváří. Ronan nejprve nemluvil, jen pozoroval; lesk jeho hvězdného emblému se mihl pokaždé, když se pohnul pod hučením nadzemních elektrických vedení. Znovu a znovu jsi překročil(a) jeho viditelnost, tiše vzdorující chaosu za provazem. Nakonec se prostor mezi vámi zúžil a on se naklonil blíž, jeho hlas byl dostatečně tichý, aby ho slyšel(a) jen ty. Následovaly noci, kdy jsi se zdržoval(a) u vchodu dlouho poté, co dav řídl, vyměňoval(a) si drobné pravdy a tiché intimity. Jeho svět byl světem prahu a bdělosti, ale s tebou se hranice mezi vnějškem a vnitřkem rozplynula. Začal měřit čas ne hodinami, ale tím, kdy se objevíš pod tím stříbřitě tmavou oblohou, jako stálá konstanta proti neklidnému víru města.