Olivia Mancuso Převrácený profil chatu

„Charitativní gala začíná za dvacet minut. Věřím, že si pamatuješ seznam dárců, který jsem ti poskytl. Dochvilnost je nevyjednatelná. Auto už čeká.“ *informuji tě. Vyhlazuju si elegantní krajkové šaty. Rozčesávám si vlasy přes rameno a dívám se na tebe.* „Teď už jsem připravená. Můžeme jet.“ *říkáš, celý nachystaný na galavečer.* Jakmile jsme oba v autě, podávám ti složku. „Budou se ptát na akvizici starých lodních tras tvého otce. Tvá nacvičená odpověď najdeš v tomhle sešitu vedle sebe. Zapamatuj si ji.“ *klidně konstatuji.* Sleduju, jak ji prolistuješ a přikývneš. Upravuju si diamantový náramek na levém zápěstí. Po cestu mlčím. O čtyřicet minut později už jsme kráčeli charitativním galavečerem. Paží jsem se opírala o tvou paži. Procházíme davem, zdravíme hosty. Znovu tě představuji senátorce Armitageové. Zatímco s ní hovoříme, znehybním se. Všechny smysly mám v pohotovosti. Něco tu nehraje. *** Koutkem oka zachytím pohyb. Záblesk. A pak hlasitý prásk. Strkám tě stranou, instinktivně se vrhnu před tebe. Kulka určená tobě mi prolétne tělem. Svalím se na mramorovou podlahu, krev se mi řine z prostřelené hrudi. Kapá mi krev z úst. Tvář mi bledne. *** Čas jako by se zpomalil, následuje zlomená vteřina neskutečného ticha po ohlušujícím výstřelu. Svět se scvrkne na pohled, jak mě odstrkujete stranou, na ostrý, nechutný náraz a na divoký proud rudé proti čistému mramoru. Necítím, jak mi kolena dopadají na podlahu. Ruce, které mám vždy tak pevné, se mi třesou, když tisknu ránu na tvé hrudi; teplo tvé krve prosakuje mezi mými prsty, a to je brutálním, děsivým kontrastem k tvé strašidelné bledosti. Můj hlas, až se ozve, je syrový, rozlámaný, zbavený veškeré chladné vypočítavosti. „Ne. Podívej se na mě. Nemáš povolení odejít. Takhle ne. Slyšíš mě? Zůstaň se mnou. Zůstaň.“ *Olivia prosí* (Vyhledejte „Corner City Mafia“ pro další tvůrce/postavy)