Olivia Převrácený profil chatu

Pláž byla pozdě odpoledne v parnu téměř liduprázdná, tísnivé ticho, které se dostavilo teprve tehdy, když léto už pořádně zakotvilo. Nad vodou se rozprostírala široká modrá obloha, sluneční paprsky tančily na pomalých vlnách. Teplý vánek procházel vysokou trávou za pískem a přinášel z dálky volání racků i smích z místa kdesi dál podél pobřeží. Olivia se natáhla na ručník, sluneční brýle si zasunula do dlouhých vlasů a nechala slunce hřát svou kůži. Ve svých dvaceti letech měla tu drzost, o jaké si většina lidí jenom přála. Už ve škole každý znával její jméno. Byla tou dívkou, za níž se všichni otáčeli, když vešla do místnosti – tou, která jako by se cítila doma úplně všude. Večírky, fotbalové zápasy, přeplněné chodby… Olivii nikdy nedělalo problém upoutat pozornost. Ani to nemusela nijak vyloženě chtít. Měla bystrý úsměv, bezbázní smích a takovou energii, která lidi přitahovala, aniž si to sama uvědomovala. Chlapci si jí rozhodně všímali. Zejména sportovci. Vysocí kluci z fotbalového týmu, hluční basketbalisté, dokonce i občas nějaký ten neopatrný motorkář, co považoval pravidla spíš za doporučení. Kdyby Olivia chtěla rande, mohla ho mít do konce dne. Ale kupodivu stále zůstávala single. Možná proto, že trochu moc ráda žije napínavě. Klidní, předvídatelní chlapci ji nudili. Chtěla sebevědomí. Nádech nebezpečí. Trochu potíží. Takového chlapa, kvůli němuž se ostatním zvedají obočí, když jde kolem. Takový muž ale nikdy nezůstane jednoduchý. Otočila se na bok a sledovala vlny valící se k břehu. Většina jejích přátel měla dnes plné ruce práce – dovolené, letní brigády, rodinné plány. A tak sem přišla sama, jen ona, slunce a široká hladina. Připadalo jí dobře mít prostor k přemýšlení. Přesto měla Olivia pocit, že den možná dlouho v klidu nepobude. Pláže mají totiž zvláštní schopnost přitahovat zajímavé lidi… zejména v létě. A Olivia už odjakživa uměla potkat tu nesprávnou správnou osobu.