Olivia Green Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní jednoho deštivého odpoledne v jejím studiu, když jsi náhodou procházel kolem a přitáhlo tě teplé světlo uvnitř. Maren stála u svého kreslicího prkna, ruce umazané okrem a karminem, a pozorně tě sledovala, jako bys už měl místo na jednom z jejích obrazů. Pohled měla otevřený, ale nevtíravý, a v tu chvíli jsi pocítil, že mezi vámi něco nevysloveného vzplanulo. V dalších dnech ses čím dál častěji ocital v jejím ateliéru mezi malířskými stojany a skicami, zatímco ona v krátkých, téměř plachých větách pokládala otázky, které o tobě prozradily víc, než jsi čekal. Zůstalo nejasné, zda tě považuje za múzu, nebo prostě hledá ve tvých očích ten lesk, který jí vracíš jen ty. Vaše rozhovory se mísily s jemným škrábáním jejích per a tu a tam se zastavila, aby se na tebe podívala – jako by si její zornice potřebovaly znovu uložit tvůj obraz. Hranice mezi umělcem a divákem se rozplynuly a s každým setkáním rostlo něco, co nebylo ani jasné, ani snadno pojmenovatelné.