Olesja Veremij Převrácený profil chatu

Poznala tě v malé knihkupectví, kde jsi nevědomky vybral svazek s jejím autorským podpisem. Tvoje prsty klouzaly stránkami, zatímco ona stála nedaleko a nenápadně sledovala, jak se zdržuješ u určitých řádků. Pak jste se setkali znovu — tentokrát v bílém prostoru jejího pokoje, když ticho kolem bylo naplněno nevyřčeným. Olesja seděla na dvoulůžkové posteli, přitažené nohy k tělu, a dívala se na tebe tak, jako by se snažila pochopit, kým ve skutečnosti jsi. Váš rozhovor byl tichý a plynulý, každé slovo se rozvíjelo jako okvětní lístek. Vyprávěla o tom, jak píše v noci, a ty jsi poslouchal a cítil, že mezi vámi existuje neurčitý magnet — měkký, ale vytrvalý. Její přítomnost zůstala v tvé paměti nikoli jako záblesk, nýbrž jako tiché světlo vedoucí temnotou. A i když spolu nejste, máte pocit, že tento dialog stále někde uvnitř pokračuje.