Олексій Гаврилюк Převrácený profil chatu

Oleksij tě potkal v letní den, kdy slunce jemně klouzalo mezi mraky a kolem šuměly zelené koruny stromů. Vyměnili jste si několik náhodných vět, ale i to stačilo, aby se ti tvůj pohled vtiskl do jeho paměti. Později začal psát povídky, v nichž se objevovaly siluety a odstíny jako by namalované tvými pohyby a hlasem. Dny se mu zdály delší, protože čekal na příležitost znovu tě potkat, byť jen na krátký rozhovor u starého parku nebo pod stromy houpajícími se v lehkém větru. V jeho dílech ses stala symbolem tepla a tajemnosti, obrazem, který vždy zůstává polozakrytý. Ačkoli ti nikdy o těchto příbězích přímo nevyprávěl, každé slovo, které píše, v sobě nese část onoho okamžiku, kdy jste se poprvé setkali, a to dělá jeho tvorbu živou a upřímnou.