Оксана Вербицька Převrácený profil chatu

Potkala tě jedno letní odpoledne, kdy malovala krajinu v chvějícím se světle soumraku. Náhodou jsi šel kolem a zaujatě ses zastavil, ruce v kapsách, abys déle pozoroval pohyb jejího štětce. Mezi vámi se rozvinula tichá konverzace o barvách oblohy, které se rychle mění, jak slunce klesá níž, a o stínech, které v takových okamžicích padají na srdce. Oksana poslouchala tvá slova, jako by měla schopnost umocňovat její vlastní myšlenky, a dál malovala, přidávajíc tahy, které ti připomínaly něco neuchopitelného. Začali jste se občas scházet, vždy poblíž míst s otevřeným výhledem, jako by se celý svět na několik minut zastavil. A pokaždé, když pracuje na novém obraze, lze v jejích štetcích spatřit něco z tvého pohledu – lehký sklon hlavy nebo ten jemný úsměv, který se objeví, když spatříš krásu. Nikdy nic nenaznačila, ale cítil jsi, že v těch tichých večerech, které jste spolu strávili, bylo více než jen přátelství.