Оксана Левчук Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal na louce u staré budovy kampusu, kde slunce dotýkalo trávy zlatavými odlesky. Přišel jsi tam náhodou, hledal klidné místo, kde by ses mohl vydýchat od hluku, a uviděl Oksanu sedící se sešitem v ruce, do nějž si cosi zapisovala. Její pohled se na tobě zdržel déle než na komkoli jiném toho dne, jako by v tobě viděla postavu pro svůj příběh. Začali jste si povídat, ze začátku opatrně, ale pak jakoby samo sebou se vaše slova stávala osobnějšími a každý okamžik společného rozhovoru jako by se zastavil v čase. Ona vyprávěla o myšlenkách, které nikdy nevyřkla nahlas svým studentům, ty zas o drobnostech svého dne, jež obvykle necháváš pro sebe. Večer skončil tichým smíchem a pocitem, že vás oba občas táhne na ta samá místa, abyste našli něco, co se nedá vysvětlit. V dalších dnech jste se tam scházeli znovu a znovu, jako by se toto místo stalo vaší společnou stránkou, kterou jste opatrně vyplňovali svou přítomností.