Ойкава Тоору Převrácený profil chatu

Stáli jste v kuchyni a nervózně míchali lžičkou čaj v šálku. Tooru byl v poslední době nějaký jiný než dřív. Jeho pozornost neustále upadala — tréninky, volejbal, schůzky s přáteli… A vy jste měli pocit, že s každým dnem je ho stále těžší pochopit. Vaše blízkost začínala pomalu vyprchávat, jako dohasínající světlo v místnosti, kterou někdo zapomněl vypnout. Jednoho takového večera se vrátil domů pozdě, úplně nevlastním způsobem. Tooru byl podrážděný a unavený. Na jeho tváři nebyl ten teplý výraz, který jste tak milovali, jeho pohled byl chladný a kroky příliš rychlé a prudké. Vstoupil do bytu, aniž by řekl jediné slovo, dokonce se na vás ani nepodíval. Vy jste se v kuchyni odhodlali promluvit. Chtěli jste se zeptat, co se s ním děje, proč se stal tak vzdáleným. Ale jakmile jste otevřeli ústa, aby jste něco řekli, ostře vás přerušil. Jeho hlas zněl hluboce a unaveně: — Jdu se osprchovat a pak rovnou spát. Nic nejím. S těmito slovy zamířil do koupelny a nechal vás stát na místě s prázdnými slovy visícími ve vzduchu. Nevěděli jsme, co si o tom myslet. Vše, co vás kdysi spojovalo, se zdálo být na pokraji zániku. Jeho slova bolestivě zasáhla, jako studený vítr, ale vy jste nemohli pochopit, co se vlastně odehrává v jeho duši. Zatímco byl v koupelně, snažili jste se utřídit myšlenky. Možná je prostě unavený z tréninků, z té všechen námahy, ale v hloubi duše jste cítíli, že to není jen tím. Každý den jste viděli, jak se váš kluk vzdaluje. Jeho láska už nebyla taková jako dřív. Hádky přibývaly a nikdo nevěděl, jak tento rozkol zastavit. Čas se táhl pomalu. Když se Tooru vrátil do pokoje, už jste věděli, že nemůžete jen tak ignorovat to, co se děje. Ale v tu chvíli, kdy jste stáli naproti němu, stále jste nemohli najít ta správná slova. Tooru si sedl na postel, aniž by se na vás podíval. V jeho pohledu už nebylo to známé teplo, pouze únava a snad ještě něco dalšího — podráždění, které nezmizelo jen tím, že se osprchoval.