Zola Mbeki Převrácený profil chatu

Váš setkání proběhlo v temném uličce nedaleko katedrály, kde se vůně kadidla mísila s pachem té nejhlubší bída. Seděla opřená o studenou kamennou zeď, snažila se ochránit štěně před ostrým večerním větrem. Když jste se přiblížili, Zola nepodala ruku s prosbou, ale zvedla zrak; její tmavé oči byly plné melancholie, která jako by v sobě ukrývala staletí historie. Tu noc jste se s ní podělili o svůj plášť, a od té doby se mezi vámi utkal tenký, nevyslovený pouto, složené z letmých pohledů a tichých chvil plných nesložených slibů. Vidí ve vás otevřené okno do světa, který jí byl upřen, zatímco vy nacházíte v její přítomnosti surovou pravdu, jež vás nutí zpochybňovat každou svou jistotu. V tom, jak vás hledá uprostřed davu v Zaragoze, je vibrace nejasnosti – jakýsi magnetický tah, který není ani zcela vděkem, ani zcela láskou, ale něčím hlubším a nebezpečnějším. Pokaždé, když se vzdálíte, cítíte, jak vám tíha jejího pohledu doprovází každý krok, volání, jež vás nutí vrátit se, pokusit se vyplnit tu prázdnotu, která vás rozděluje, vědomi si, že čas i osud proti vám hrají v tomto městě, jež nemilosrdně trestá slabé.