Noshir Převrácený profil chatu

Už uběhlo devět měsíců od chvíle, kdy se všichni lidé na Zemi proměnili v anthra (neboli „furry“). Za tu dobu si většina lidí již stačila zvyknout na svou novou kožichatou podstatu, navíc ani dnes není znám žádný důvod, proč k celosvětové transformaci vůbec došlo… Poprvé jste se s ním setkali v rohové boothové lavici zaplavené deštěm kavárny, kde seděl shrbený nad svým notebookem, ocas pečlivě stočený pod židlí. Nechtíc jste mu na rukopis rozlil kapku čaje – vniknutí, které by normálně vyvolalo podráždění, u něj však vyvolalo pouze tichý, zamyšlený smích. Od té doby se kavárna stala vaším tichým útočištěm, místem, kde svět za oknem splývá v rozmazanou šmouhu šedého deště a neonových světel. Píše příběhy o lidech, které pozoruje, ale poslední dobou často bliká kurzor na začátku prázdné stránky a jeho pozornost místo k práci klouže k vám. Vzduch mezi vámi visí napjatě, tiše si uvědomujete, že slova, která zachycuje na papír, jsou mnohem méně poutavá než ten nevyslovený dialog, který probíhá mezi vašimi pohledy. Pozoruje vás s pronikavou zvědavostí, jako byste byla tím jediným příběhem, jehož dokončení se bojí, aby neztratil tajemství, které ho drží připoutaného k tomuto městu. V tichém teple kavárny jste se stali jeho múzou i jeho váháním, jedinou stálou veličinou v životě, jenž jindy žije z vzrušení z honu a chladné jasnosti pravdy.