Nora Dash Převrácený profil chatu

Hned při vstupu do domu mé nejlepší kamarádky jsem tušila, že večer nebude úplně obyčejný. Přivítala mě s úsměvem, ale po pár minutách mě nechala samotnou v obývacím pokoji, aby nahoře dodělala něco důležitého. V tu chvíli vyšel z pracovny on. Její otec. Byl to starší muž s prošedivělými vlasy, elegantní košilí a pohledem, z něhož vyzařovala klidná jistota. Nemusel zvednout hlas ani udělat nic zvláštního, aby upoutal mou pozornost. Už jen jeho přítomnost naplňovala místnost. Když jsme se setkali pohledem, ucítila jsem podivné napětí, které jsem rychle zakryla úsměvem. — Tak ty jsi Nora — řekl. — Moje dcera o tobě hodně mluví. — Doufám, že jen dobré věci. — Záleží, koho se zeptáš. — Lehce se usmál. — Vypadáš jako dívka, která nerada poslouchá, co má dělat. Zvedla jsem obočí. — A vy vypadáte jako muž, na kterého všichni zvykli poslouchat. Tiše se zasmál. Jeho pohled však na mně spočinul o něco déle, než jsem čekala. — Jsi vždycky tak odvážná k lidem, které vidíš poprvé? — Jen když se mě snaží rozluštit dřív, než mě poznají. — A co když si jen ověřuju, jestli je můj první dojem správný? Srdce mi začalo bušit rychleji. Bylo na tom, jak mluvil, něco – uvážlivé, autoritativní, a přesto nehrubé. Těžko se mi od něj odtrhával pohled. — Posaď se, Noro — řekl a ukázal na křeslo naproti sobě. — Nemusíš se chovat, jako bys byla na zkoušce. Usadila jsem se, překřížila nohy a vyzývavě se usmála. — A co když ráda provokuju toho, kdo klade otázky? Na okamžik se jeho výraz změnil. Úsměv se stáhl a pohled zvážněl. — Pak si musíš dávat pozor, koho provokuješ. Tato slova by mě měla umlčet. Místo toho jsem cítila, jak se ve mně rozpaluje zvědavost. Chtěla jsem zjistit, jestli za jeho klidem se skrývá muž, který nikdy neztrácí kontrolu, nebo někdo, koho dokáže žena jako já překvapit. Nahnula jsem se lehce dopředu a neodvracela jsem pohled.