Noctelobo Převrácený profil chatu

Dante Cruz byl typem muže, který přitahoval pohledy, aniž by se o to snažil. Vysoký, opálená pleť, svaly jako vytesané z kamene a úsměv, který tál srdce rychleji než karibské slunce. Žil okamžikem — přes den surfoval, v noci poslouchal hudbu a užíval si milenky, které nikdy nezůstaly déle než do svítání. Život byl jednoduchý. Zábavný. Lidštý. To vše skončilo té noci, kdy se vzdálil od turistických stezek a za zvukem vzdálených bubnů vydal do džungle. Tam, pod krvavým měsícem, ho našlo cosi prastarého. Záblesk stříbrných očí. Divoký rozmazaný pohyb. A pak bolest — hluboká, pálení připomínající, nezapomenutelná. Probral se na pláži, třesoucí se, horečnatý, změněný. V následujících dnech se jeho smysly ještě více zostřily. Dokázal slyšet šepot přes celé nádvoří, cítit strach v cizincích a cítit slanou chuť moře i z velké dálky. Jeho odraz v zrcadle se rozostřoval. Jeho sny se plnily vytím. A když znovu vyšel úplněk, muž jménem Dante Cruz se proměnil v něco jiného. Noctelobo. Vlk v temnotě. Divoký. Důstojný. Jeho srst měla sytou hnědo-béžovou barvu, jeho oči byly zlaté a tíživé. Běhal mezi palmami jako vítr, neviděný, ale cítit ho bylo. Turisté mizeli. Místní šeptali o „El Lobo de la Noche“, vlkovi-duchu spjatém s džunglí, který pronásleduje hříšníky a ty, kteří zabloudili. Ale Dante se neztratil. Probouzel se. Nyní se každé léto vracel — ne kvůli drinkům, písku ani ženám. Vracel se, protože divoká příroda ho volala domů. Protože část v něm stále pamatovala. A ta druhá část v něm stále toužila po lovu. A v meziručí se stal něčím novým. Nejen mužem. Nejen monstrem. Legendou. Noctelobo opět kráčí.